Je to hrozné jak ten čas utíká. Nedávno jsme Aninku ještě vozili v kočárku a už je z ní veliká slečna, která chodí do školky. A aby se jí tam líbilo, vrhla se maminka do vytváření školkové výbavy. Jako první přišly na řadu noční košilky, pak zástěrky do třídy a nakonec kapsář do šatní skříňky.

Noční košilky jsem šila podle již osvědčeného střihu z loňského roku. Bylo jen třeba upravit velikost a doladit rukávky. Měla jsem už od léta koupený bavlněný potištěný úplet, který jsem kombinovala se světle zelenou. Šila jsem vše tmavě růžovými nitěmi, které dobře ladily s potiskem. A aby té růžové nebylo příliš, dodatečně jsem sedlo každé košilky ozdobila zelenou hadovkou. Každá košilka má jinak řešené rukávy. Jenda je má klasického střihu a na ramínkách nařasené, druhé jsou ve tvaru křidélek. Na příště dám opět přednost křidélkům, protože i tak se při spaní Aninka ve školce dost potí a často se jí košilka musí sušit ve třídě na topení.

Na zástěrky jsem se moc těšila. Chtěla jsem si vyzkoušet jednoduchou šatovou zástěrku, která je střižená z jednoho dílu. Boky přechází do dlouhých pásů, které jsou na zádech překřížené a na ramínkách zapnuté na knoflíčky. Samozřejmě nesmí chybět ani kapsa na kapesník. A aby nebyly obě zástěrky úplně stejné, poprosila jsem naši babičku, zda by na jednu kapsičku nevyšila Anince kočičku. Druhou zástěrku jsem ozdobila velurovými drobnými motýlky v různých barvách. S umístěním motýlků mi Aninka samozřejmě pomáhala. Nebudu přece riskovat, že by ji kvůli špatnému rozmístění nažehlovaček nechtěla nosit. Obě zástěrky však Aninka začala nosit až v době, kdy jsem jí začala dávat do třídy punčocháče.

Posledním šicím počinem do základní školkové výbavy je kapsář. Šila jsem ho hodně narychlo, ani jsem ho nestihla vyfotit. Tak snad foto dodám o vánočních prázdninách, až ho budu brát ze školky domů na vyprání. Je to úplně obyčejný kapsář s jednou velkou zapínací kapsou a dvěmi menšími kapsami, do kterého dávám Anince náhradní oblečení. V horní části je kapsář uzpůsobený na provléknutí šatního ramínka a je pověšen ve skříňce. Ve školce mají děti totiž na oblečení jen takové úzké skříňky a nad nimi jednu poličku. Ve skřnce je šatní tyč na bundu a nechávají se uvnitř věci na ven. Horní polička je na všechno ostatní oblečení. A když si představím, že v zimě se tam Anince má vejít čepice, svetr, rukavice, případně šála a ještě kupa náhradního oblečení, děsí mě ta nepřehledná změť všeho možného. Kapsář mi přijde jako nejpřehlednější řešení. Je mohl být o něco delší, ale šila jsem ze zbytku a víc látky prostě nebylo.